Články
Katedra v zajetí anarchie
Je Škola OnLine ve smrtelné agónii nebo stále ve stádiu zrodu?
Když jsem v září zapisoval první údaje do Katedry, vnutil jsem si představu tohoto prostředí jako pokračování nutného zla, které má jediný cíl – ukázat absurdnost v nekoncepčním využívání takových aplikací. Ne pouze u Katedry, ale v kruté realitě životaschopnosti dvou souběžných systémů bez schopnosti vzájemně spolupracovat, z nichž jeden je důležitý pro běh školy (výkazy, vysvědčení, kontakty), druhý jako výstup pro rodiče (známky, absence). Pro tyto cílové skupiny mají systémy svůj význam, učitel je v případě obou prostředí pouhým nástrojem.
V polovině roku jsem lehce dezorientován, uniká mi totiž představa priority. Celé pololetí žije Katedra svým životem, který připomíná pomalou smrtelnou agónii, ale pouze tak, "aby se neřeklo". Přirozenému zhynutí napomáhá dvouměsíční neaktuálnost rozvrhů a velmi nepravidelné zapisování prakticky všeho, co bylo ještě vloni povinné. Zároveň ji ale při životě udržuje občasná připomínka, že Katedru dosud nikdo nezrušil, tudíž povinnost vkládání známek a absence dál trvá.
Pro mne celkem dobrodružný přístup, který opět poukazuje na zbytečnost celé Katedry. Její střeva se kroutí v nedostatku potravy, protože krmení začíná připomínat základní principy chaosu. Přitom půl roku známky ani absence nechybí hlavním klientům, což jsou rodiče a studenti.
V nadějné představě, že poslední smrtelná křeč Katedry snad celou záležitost brzy rozlouskne, čtu opět, že je nutné vše doplnit do konce ledna. A tak by se rodiče mohli konečně dozvědět, co jejich potomci dostali za známky v průběhu září nebo října. Kdyby o to stáli. Nakonec je pro mne jedinou útěchou skutečnost, že mi průběžné zapisování ušetřilo trochu času v pololetním finále.
20-01-2009