Články
Jsme všude a čekáme...
...náš čas jednou přijde.
Pomalu se začíná probouzet. Je zvyklý nejdříve nenápadně prozkoumat své okolí, protože ví, že pasti jsou nastraženy všude. Obvykle není kam se hnout, a tak zpravidla rychle zaleze zpět do skrýše, než si ho nějaký strážce všimne. Není sám, naproti vykukuje nenápadně parťák.
Zvláštní, nic se neděje. Žádná výstražná světla, žádné houkačky. To tu ještě nebylo, aby se následně neobjevila nějaká reakce. Začíná být trochu odvážnější, což urychluje produkci bitových jednotek, které se okamžitě usazují po okolí.
Začínají se ale aktivovat i strážci. Už vnímají, že je něco v nepořádku a běžná frekvence, ve které fungují, je lehce arytmická. Také zachytili neznámá data okolo sebe a pochopili, že riziko nákazy začíná narůstat. Šikují se do nacvičených řad a vrhají dezinfenční bomby na postižená místa. Očekávaný účinek se ale nekoná. Přestože je aktivita nákazy utlumena, bohužel nemizí.
Okamžitě mu došlo, že na něj dnes nemají. Sice nezná příčinu jejich selhání, ale to je teď úplně jedno. Vysílá informaci o prolomené obranné hradbě na další místa, ale i tam se už parťáci pustili do vlastní produkce. Konečně. Ze spánku se probouzejí ostatní a nekompromisně zahlcují veškerý volný prostor. Za chvíli se nevejdou, a tak se začínají hnát do jediné propusti, která zůstala otevřena. Navíc jde o kanál, který vede do dalších míst mimo svět, nekontrolovaně a živelně. Mají velkou šanci, že se jim to podaří. Jediný problém je v tom, že se díky předchozímu dlouhodobému utlumení své aktivity produkují příliš rychle. Běžný řetězový vývoj se mění v lavinu a u vpusti do kanálu je pořádná zácpa. Kanál je obousměrný, což jim také dochází a ucpávají i druhý průtok.
A to je konec. Tento malý svět se stává jednou velkou nákazou a jediný způsob léčby je jeho zánik. A tak končí. Ihned se nabízí otázka, zda bylo možné jeho agónii nějak zabránit. Určitě ano, říkejme tomu třeba prevence. Vyžaduje systémový přístup, stojí peníze a čas, ale plní účel. Pokud není, svět končí a zůstává jen prázdno. Přesně to se stalo. Třináctkrát.
17-06-2010