it´s too late to be late again

Články



Matematika pět minut po dvanácté


Umíme pojmenovat příčinu postupného propadu v mezinárodním srovnávání?

Výsledky evropských studií (a nikoli jen ty poslední) ukazují, že naši žáci zaostávají za evropskými vrstevníky. Pedagogičtí odborníci hledají příčiny a cesty, jak koncepčně tuto nemilou zpětnou vazbu řešit. Hned v úvodu je třeba jasně říct, že koncepční přístup je jistě správný, má ale jednu velkou nevýhodu. Dopad je dlouhodobý a představa, že ke změně výsledků dojde v nejbližších letech, velmi iluzorní.

Typickou ukázkou jsou navrhovaná testování v klíčových bodech vzdělávání. Nemalá část pedagogů říká, že tento krok nemá z dlouhodobého hlediska velký přínos, což je pravda. Koncepční přístup vede spíše k menším ověřovaným úsekům a díky různosti školních vzdělávacích programů k poměrně subjektivnímu pohledu na srovnávací principy. Jinými slovy, pokud by se podařilo nadefinovat, co vlastně v dílčích milnících ověřovat a proč, školy by si svůj evaluační nástroj již našly. Tady je ale největší kámen úrazu, a to ze dvou příčin. Takové definování je opět běh na velmi dlouhou trať, který díky tradičnímu negativismu ve veřejných diskusích půjde do ztracena. Příkladem je pokus o vytvoření standardu dobrého učitele, úkol prakticky neřešitelný. Druhým důvodem je skutečnost, že naše školy obecně na vytvoření opravdu smysluplných studií, které budou reflektovat jejich vzdělávací programy a zároveň "hlídat" záměry RVP, nemají. Kdo by je tvořil? Jediní, kdo přicházejí v úvahu, jsou učitelé. Rád bych viděl dobrodruha, který by se před ně postavil a řekl jim, že v době sepisování ŠVP a školících kotrmelců ke státní maturitě budou ještě tvořit podobnou koncepci tak, aby odpovídala parametrům daným vyšší vůlí.

Do této situace vstupuje návrh na plošná testování ve třech stupních (po 5. resp. 9. ročníku a státní maturita). A pedagogická obec se bouří! Vždyť tento přístup nic nikam neposouvá! Školy se začnou řídit předloženými modely výstupů! To přece není koncepční uvažování! Takových názorů je celá řada a jsou určitě na místě. Problém je ale v něčem jiném. Za výsledky v matematice totiž nemůžou učitelé ani školy, nýbrž liberalizace vzdělávání, díky které stát na matematickou gramotnost již dávno trochu populisticky rezignoval. A změnit takto pěstované myšlení lze pouze záchrannou brzdou, třeba i formou testování. Minimálně na přechodné období, i když je pravda, že riziko změny takové etapy ve standard je v našem školství poměrně reálné.

A co na závěr? Pokud se podaří plánované testy cílit tak, aby odpovídaly požadavkům moderního člověka, nejsem proti. A že se školy tímto výstupem budou ve svém vzdělávání řídit? Asi ano, ale podle mne to nemusí být vždy na škodu. Je otázkou, co s oblastmi mezi těmito milníky? Když se rozdělí větší interval na dílčí úseky, zúžuje se tím prostor pro vlastní invenci, to je jistě pravda. Kolik ale u nás existuje škol, které toto dělení nepotřebují?

10-01-2011

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě