Články
Tak jsme po ústních
Lehce kacířský názor jednoho nejazykáře.
Možná budu vypadat trochu divně, ale ústní maturita z angličtiny se mi docela líbila. Měl jsem možnost slyšet při zkoušce velkou část jedné třídy, což není malý vzorek pro názor. Pro srovnání - čeština mne ve státním provedení trochu nudila, to je ale záležitost spíše obsahu a formy zkoušení. Angličtina mne naopak docela bavila. Nastavený systém si samozřejmě říká o velkou polemiku. V obou předmětech je jasné, že takto strukturovaná zkouška hodně potlačuje osobitost kantora. Pokus o objektivní přístup má sice v češtině subjektivní prvky v podobě textů, ale v angličtině tomu tak není. Chápu rozčarování mnoha zkoušejících, že přišli o hračku. Vytvořit vlastní systém, vlastní otázky, či mít vlastní způsob zkoušení je přístup hodně motivační a má tradici. To se těžce opouští.
Vidět letošní maturitu černobíle podle mne nelze. Jde totiž o posouzení několika rovin. Struktura ústní zkoušky je docela zajímavá, obsah si netroufám hodnotit. Ve své zkušební formě mají oba předměty mnoho negativ, ta zatím převládají. Kromě šílené administrativy, podivného způsobu hodnocení a hůře uchopitelných dvou úrovní, vytváří určitou šablonovitost, která se ale podle mne postupem let vytratí. Je to jako v ŠVP, kdo jej nepochopil, bazíruje na správných formulacích v třídní knize. Kdo ano, prostor pro vlastní invenci si najít dokáže.
Primární problém celého maturitního kolotoče je paranoidní legislativa. To je ale obecný průšvih, obzvlášť, když ani navrhovatelé vyhlášky nerozumí některým formulacím. Pokud problém překlopím do uvedených ústních zkoušek, tak v rámci pevně dané struktury by měli mít učitelé větší prostor pro flexibilnější konverzování se studenty, nikoli fungovat jako vteřinová ručička. To je ale napravitelné.
21-05-2011