it´s too late to be late again

Články



Dobrodružný cross


Mám za sebou nejdelší podzimní běh a docela dobrý pocit.

Vybíhám v pošmourném podzimním počasí s cílem dát si trochu větší zátěž. Neprší, takže bez čepice a s tradičním rukávem smotaným do čelenky zapínám Sports Tracker. Bohužel po 2 kilometrech přichází drobný déšť, který neskončí další dvě hodiny, to ale naštěstí netuším. Listopadové běhy bývají náročné na oblečení, trefit se, aby vám po nějakých deseti kilometrech nebyla zima, nebo naopak horko, je někdy loterie.

Ke kostelu sv. Mikuláše dorážím za bezvadný čas, trochu překvapivě se cítím i přes bahnitý terén docela dobře. Běžím okolo odbočky na Krudum a odolávám pokušení vydat se po ní. Dnešní cíl i přes sílící déšť začíná být reálný, vyběhnout na rozhlednu od Milířů.

Cesta na Milíře - koláž

Po chvilce jsem u hájenky na Třídomí a pokračuji k nádherné křižovatce, která svádí ve směru na Komáří jezírka. "Sem až příště", slibuji si v duchu a volím cestu do kopce, která vede k Milířům. Po třech kilometrech a stoupání o dalších sto metrů přibíhám k místu, kde stojí maringotka a několik aut. Vykouknuvší osoba mi lámaným jazykem na pomezí ruštiny a angličtiny vysvětluje, že někde v lese je hon. Nikde žádná cedule, tak dobíhám k rozcestníku na Milířích a pokračuji na Krudum. Nemilá chvíle nastává vzápětí. Blížím se ke dvěma chlapíkům v zeleném, jeden má loveckou pušku, druhý kameru. "You have to back, here´s a hunting", pokřikuje na mne a tváří se dost rezolutně. "Přece nepoběžím zpátky, když jsem kousek pod vrcholem", říkám si v duchu a odmítám to vzdát. Nakonec pokračuji i přes jejich nechuť, ještě zaslechnu něco jako "watch out" a po chvilce míjím dalšího střelce, který si rozbalil nádobíčko uprostřed cesty. Koukám, že zkomerciovaní cizinci obklíčili mýtinu hned vedle trasy a lituji předem jejich oběť.

Zaniklé obce

Dobíhám k rozhledně s tím, že tu těžko někoho potkám, ale jsou zde tři dobrodruzi, kteří se chystají spouštět z rozhledny po laně. Najednou se dole ozve několik výstřelů a já jsem rád, že u toho nejsem. Měním si čelenku za suchou (skvělý nápad mít s sebou náhradní) a odlehčuji láhvi o několik hltů. Po chvilce sbíhám nejkratší cestou ke sv. Mikuláši a přes Nadlesí a Dvory se vracím do Lokte.

Až nyní si uvědomuji, že na Milíře jsme naposledy běželi asi před 15 lety, navíc ve třech. Trasa není jednoduchá, především díky převýšení a nepříjemnému terénu. Třetina vede po asfaltu a štěrku, zbytek jsou lesní cesty v hrůzné kvalitě. Kotníky bolí od kamenů, kolena zase od neustálého stoupání, klesání a přeskakování. Přesně o tom je cross. A délka dnešního běhu? Nádherných 21 kilometrů v nepříliš ideálních podmínkách poněkud nevyzpytatelného podzimu.

04-11-2012

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě