Články
Pod zimní rozhlednou
Vyrazit si ve sněhu z Lokte na Krudum má své kouzlo.
Po celou cestu tam jsme s Rickem nepotkali nikoho, dokonce i u rozhledny jsme byli sami. Po výšlapu z minulého víkendu ke kostelu sv. Mikuláše jsme se zde tentokrát ani nezastavili a mířili nejkratší (možná i nejtěžší) trasou na vrchol. Počasí pod mrakem příliš optimismu nedodávalo, ale bylo docela teplo. A výsledek? Únava z více než 18 kilometrů, mnoho fotek a zničení dva walkeři.
Rick má jednu nikdy nekončící zábavu. Stále nosí klacky různých velikostí, dává je kolemjdoucím do cesty a čeká, kdo mu je někam hodí. Při delší cestě je různě odkládá a bere si nové. Bezvadné je, že při zpáteční cestě odložené klacky bezpečně nachází, a tak je střídá. Při běhu to moc příjemné není, občas totiž vezme menší kládou běžcovy kotníky. Ale pří výšlapech jsem se už naučil házet je pomocí nordické hole, takže se nemusím pořád ohýbat. Čímž je jeho zábava dokonalá.
Stále fotím. Některé potočné vodopády snad při každé vycházce, jsou ale vždy jiné. Tající sníh dělá divy, k tomu ledové kresby na hladině, fotoaparát v iPodu má za sebou přes tisíc snímků během dvou měsíců. Je pravda, že bych rád zase vyfotil něco zeleného. Bohužel, opět sněží...
19-02-2013