Články
Běžíte a běžíte...
Vytrvalostní běh v lesním terénu bývá neuvěřitelně osvěžující.
Při dnešním krosu ke kostelu sv. Mikuláše jsem si říkal, že po tolika měsících od posledního výběhu k tomuto mystickému místu by se hodil nějaký článek. Jenže bych se opakoval, popisu trasy i místa jsem se věnoval docela často. Nakonec pomohla náhoda, byť z ní radost rozhodně nemám.
Běhat v lese v tmavých brýlích může přinést nečekané události. Při vběhnutí z ostrého slunce do stínu stačí sekunda a letíš. Tedy já. Kámen v cestě, na které mám za sebou desítky běhů, dokáže překvapit. Obzvlášť při cestě dolů a docela svižném tempu. Výsledkem je rozbité koleno a sedřený loket, naštěstí jen dva kilometry před cílem. Zbývá trocha vody v láhvi pro první omytí (tu jsem kupodivu ani nepustil) a běží se dál. Nepříjemné mouchy (proto ty brýle) nutí zrychlit a být doma co nejdříve.
Radost z oblíbené trasy i dosaženého času kazí následné ošetřování odřenin. A jeden si říká, že na cyklostezce plné lidí by dneska bylo líp.
17-07-2013