Články
Když jarní běh, tak v lednu
Sníh není, tak ať to alespoň běhá, že?
Ještě včera jsi byl rozhodnutý nedráždit lehké nachlazení a běh vzdát. Máš na to ostatně ve svém věku právo. Ale ranní pohled z okna tě donutil stav lenošení přehodnotit. Modrá obloha a teplota těsně pod nulou byly natolik lákavé, že jsi neodolal. Na cyklostezku dnes pohlížíš trochu nespravedlivě s mírným despektem, to chce kopce!
Jsi ale nohama na zemi a první, co škrtáš, je výběh na Krudum. Takže zbývají dvě trasy, okruh přes Dvory a Robič nebo ke kostelu sv. Mikuláše. Je to 50:50, a tak se vybavuješ na delší variantu. Naštěstí máš na rozhodnutí první tři kilometry, které jsou pro oba běhy společné. A v batohu suché triko a čepici, zkušenost z listopadu je k nezaplacení.
Nakonec vítězí přes 6 kilometrů dlouhý výběh s převýšením 300 metrů. Spoléháš na mráz, který zpevnil cestu zničenou dřevaři, což vychází. "Hlavně v klidu", říkáš si celou dobu a výsledný čas tomu odpovídá. Není k chlubení, ale vzhledem k teplotě nahoře a studenému větru to nakonec jde. Několik fotek a převlek do suchého. Polonahý běžec trochu mate dva hledače kovů, ale snad jim došlo, že se nechystáš opalovat.
Zpátky vyrážíš po stejné trase. I když z kopce, seběh o moc lehčí není. Cesta je tradičně plná překážek a svůj letní pád o pár kilometrů níže máš stále v hlavě. Přeskakuješ kameny a zmrzlé louže, které jsi při výběhu nahoru nevnímal. Po chvíli míjíš turistu, ze kterého se klube správce vaší školy.
Jestli jsi pomohl začínající viróze nevíš, ale i přes velkou únavu cítíš, že očista hlavy proběhla dost důkladně. A tak si spokojeně sedáš k rozečtené knížce…
>>>>>
12-01-2014