it´s too late to be late again

Články



Potřebujeme pedagogickou komoru?


Proč jsem proti vzniku České pedagogické komory.

Na webu Česká škola se objevil článek s návrhem zákona o České pedagogické komoře, jehož autorem je Radek Sárközi, představitel Učitelského odborového klubu. Po přečtení návrhu a jeho zdůvodnění na mne padla hrůza. Celý princip navrhované komory totiž spočívá v tom, že účast všech učitelů by v ní byla povinná, komora by si vyhrazovala právo na vyloučení členů z organizace a tím vlastně i ze zaměstnání. Což by ve finále znamenalo, že o učiteli nerozhodne jeho odbornost a chuť k této práci, ale to, zda se neprohřeší proti principům jakési profesní organizace.
Kromě povinné účasti obsah prakticky odpovídá odborářským principům s jediným zásadním rozdílem – týká se pouze pedagogů, nikoli všech zaměstnanců školy. Dokonce bych řekl, že odbory působí ve srovnání s navrhovanou komorou více demokraticky.

Dnes existuje řada profesních organizací, kterou jsou či nejsou schopny se mezi sebou domluvit. Mimo ně zde funguje Unie CZESHA, která by je mohla zastřešovat, její role mi ale již delší dobu uniká. Vznikem ČPK by se na konkurenčním trhu profesních organizací objevila další, bohužel s právy, která žádná ze stávajících nemá. Což by její vznik i pubertu značně urychlilo, nicméně díky jiným pravidlům hry. Povinné příspěvky by zde byly samozřejmostí.
Za vzor se bere Česká lékařská komora, což není nejlepší nápad. O kvalitě lékařské péče totiž žádná organizace nerozhoduje, zkušenost je jiná. Nakonec to totiž záleží na kvalitách a ochotě konkrétních lékařů. A ve školství to je stejné.

V případě dobrovolné účasti může vzniknout jakákoli profesní organizace. K tomu nepotřebuje žádný speciální zákon. Ale nařízení o povinné účasti, nezbytné k výkonu povolání, navíc ve veřejné sféře, to již hraničí se základními principy svobody. Představa, že nad učitelem visí hrozba vyloučení, a tudíž ztráta zaměstnání, o které nerozhodne zaměstnavatel, ale jakési sdružení, to je hodně silný kalibr.

A závěr? Možná trochu subjektivní, neboť vychází z mé představy, že každá taková organizace nakonec končí u kávičky a chlebíčků, to si ostatně myslím i o školských odborech. Ať si různé asociace, unie a komory klidně tvoří pozici partnera nebo oponenta MŠMT a zřizovatelů v odborných záležitostech školství. Ale je nepřijatelné, aby jakkoli zasahovaly do personálních záležitostí jedince i školy.
Jsem skeptický k představě, že by si učitelé řídili školství sami. To totiž vyžaduje profesionální přístup, který existence povolání učitele nezaručuje. Kantorskou profesi tím rozhodně nechci podceňovat nebo znehodnocovat. Ale řízení školství vyžaduje profesionální manažery, nikoli nadšené pedagogy.

30-06-2006

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě