Články
Asfalt
"Člověk by se měl chovat slušně kvůli sobě samotnýmu. Aby mu ze sebe nebylo na blití."
Říkám tomu brutální fantasy. Neuhlazené a nekompromisní boje plné mrtvých, kteří znovu ožívají a bojují za podivné dobro. Poprvé jsem podobným příběhům přišel na chuť díky China Miévillemu a jeho Nádraží Perdido. České autory jsem moc nesledoval, snad kromě některých knih Ondřeje Neffa. Pak jsem dostal tip na Miroslava Žambocha a začal hledat. A teď jsem dočetl Asfalt od Stěpána Kopřivy.
Malý oddíl žoldáků, pro ně samé možná již za zenitem, přistoupí na kšeft, který vypadá docela rutinně. Celá akce se ale mění v boj s peklem, ve kterém démoni určují naprosto jiná pravidla existence. Komando se tak vydává vstříc něčemu, co postrádá veškerou logiku. A přesně tu nesmíte v románu hledat. Jde o příběh, který dokáže docela rychle pohltit. Obtížně představitelné proměny se stávají zdrojem pro další fantastické výjevy, které v proudech slov vytvářejí obraz, který asi nelze definovat, pouze přijímat.
Příběh má promyšlen i konec, nakonec se ukazuje, že všepřítomné pekelné podrazáctví může vést k sebereflexi a dokonce se dostane i na charakterizování hlavních postav. Některé citace by si zasloužily vstoupit do historie. Poznat, kdo je v plusu a kdo v mínusu, je ovšem téměř nereálné.
01-10-2016