Články
Pohodová třináctka a...
Několik slov o různosti tras z Lokte na Svatošské skály a zpět.
O této trase jsem už jednou psal. Ono jde vlastně o kombinaci dvou skvělých tracků, přičemž si můžete vybrat směr, ve kterém zahájíte delší stoupání. Dokonce je jedno, jestli běžíte z Lokte nebo z Karlových Varů. Vyzkoušíte si cross i pohodovou cyklostezku a unavíte se. Pro běžce mého ražení nejde ani tak o honbu za skvělým časem, ale o ochutnávku v podobě hezkého prostředí.
Jak je vidět na mapce, jde o okruh, který se napojuje na cyklostezku buď hned za vodáckým tábořištěm (směr farma Hory), nebo u Svatošských skal na odbočce do Hor. Druhá varianta mne baví víc, protože bližší výběh k farmě je na odpolední nebo podvečerní běh z Lokte možný prakticky kdykoli. A běh do kopce od Svatošek je díky terénu náročnější.
Vlastně teď nepíšu o konkrétním běhu, ale je fakt, že ten dnešní mne hodně inspiroval. Bylo to docela pohodových 13,5 kilometrů v hezkém počasí, teplota okolo 18 stupňů, měl jsem s sebou pití a po ránu byla cyklostezka klidná. A tak jsem běžel, poslouchal muziku v náhodném výběru, občas si něco vyfotil a přemýšlel si. Jo jo, to by mi šlo…
…náročná čtrnáctka
(Aktualizováno 20. května - po dalším běhu)
Mezi oběma vzdálenostmi je jen kilometr rozdíl. Co to je, že? Navíc první část trasy je úplně stejná. Kvalitativní změna přichází při běhu zpátky. Zvolili jsme druhou nejtěžší variantu přes Kozí vrchy (běžíme s kamarádem Pavlem), kterou bych dneska asi sám nedal. Termín máme výborný, večer se běží půlmaraton ve Varech, takže jsme styloví. Vzdálenost máme sice jen dvoutřetinovou, ale zase s převýšením, které bere, nebo zvyšuje sebevědomí.
A tak za houpacím mostem vyrážíme na dvoukilometrové stoupání. Překvapivě se celou dobu bavíme, čekal jsem, že budeme spíše koukat každý sám do sebe. Mokrá asfaltová cesta trochu klouže a po celou dobu na ní není rovnější místo. Dobíháme k horizontu, za kterým se úhel zvyšuje a náš humor dostává černé obrysy. Ale pořád to jde!
Nejtěžší kilometr máme za necelých 8 minut, to bych nepředpokládal ani ve snu. Při mém posledním běhu jsem jej měl o minutu horší, byl jsem ale sám. Konečně jsme nahoře pod vrcholem Koule. Převlékáme se do suchého trika, protože následný běh po vrstevnici a brutální sešup do Lokte je na prochladnutí. Změna oblečení je neuvěřitelně nabíjecí, běží se mi jako bych žádný kopec v nohou neměl. Ten se zpětně ozývá o hodinu později, to už jsem ale doma.
>>>>>
14-05-2017