Články
Vypravěč
Věřím, že nové události nenechají autora dlouho v klidu.
Nikdy jsem moc na čtení životopisů nebyl. Snad jedině, když jej autor pojal jako příběh a fakta vhodně zapracoval jako přirozenou součást. Z nedávných u mne hodně vysoko vystoupal Walter Isaacson (Steve Jobs), tak si představuji knihu, u které se těším na další stránku. Nebo Liel Leibovitz a jeho Leonard Cohen - život, hudba a vykoupení. Vypravěč je ale jiný, hlavní hrdina jej o sobě napsal sám.
Frederick Forsyth patří mezi moje nejoblíbenější autory. Mám od něj všechno, co u nás vyšlo a knížky jsem četl několikrát. Občas si vybírám jen konkrétní pasáže, které si chci připomenout. Mám je i ve čtečce, abych je měl stále při sobě. Proč?
Patřím do generace, která stihla dospět několik let před revolucí. A u mnoha situací, které ve svých knihách Forsyth popisuje, mám pocit, že se nás týkaly. Železná opona, její pád a první návštěvy západu - pro nás Západní Berlín ještě v prosinci 89 včetně bourání zdi a následně Paříž. Před dvěma lety jsem našel staré fotky z hlavního města Francie, ještě černobílé. A jejich skenování byla fakt silná nostalgie a připomenutí míst, po kterých jsme tenkrát nevěřícně chodili.
První kniha, kterou jsem od Forsytha četl, byla Ikona. Hned jsem jí propadl a mám docela rád i filmové zpracování. To platí také pro Mstitele, Žoldáky, Spis Odessa a Čtvrtý protokol s výborným Michaelem Cainem v hlavní roli. Ale knihy jsou lepší, fakta šikovně vsazena do osudů hlavních hrdinů tvoří reálné pozadí tehdejší doby. Témata se nabízejí i v posledních letech, romány Kobra a Seznam smrti jsou rovněž skvělé. A někteří hrdinové se vracejí…
Vypravěč se čte jako jeden velký příběh, který není fiktivní. Životná dráha Fredericka Forsytha je opravdu bohatá na zážitky a ty se do všech jeho knih promítají. Možná proto se tak dobře čtou, že vycházejí ze skutečných událostí. Jestli je pravda, že Vypravěčem spisovatel ukončuje svoji autorskou kariéru, je to velká škoda. Pořád ale věřím, že nové události jej vyburcují k něčemu dalšímu.
08-04-2018