Články
iPod touch v roce 2019
Článek měl v názvu původně rok 2018. Nevydal jsem ho a překvapivě je nyní aktuální.
První iPod touch (2. gen.) jsem dostal v roce 2009. Ve srovnání s nejnovější verzí to byl především přehrávač s několika dalšími funkcemi a aplikacemi. Paměť 8 GB, wifi, bluetooth, … Jinak jako iPhone 3GS. Mám ho dodnes a stále funguje. Je už samozřejmě neprodejný, ale nechávám si ho jako svoje první applovské zařízení.
Pamatuji si, že jsem jednou přijel na vícedenní setkání pracovního týmu a jediný jsem neměl s sebou notebook. Stačil mi iPod, měl zápisník, textový editor, email a prohlížeč. Díky tomu jsem neměl potřebu pořád sledovat monitor. Všichni po mně koukali.
Po několika letech jsem si pořídil iPod touch 5. generace. Představte si iPhone 4S oblečený do verze 5 s displejem 4”, který neumí telefonovat. Přesně takový je iPod. Designově jedna z nejhezčích hraček, které Apple vyprodukoval. Paměť 32 GB, velmi solidní foťák a bezchybný přístup k sítím. Nasekal jsem s ním tisíce fotek, natočil stovky videí a vždy oceňoval výdrž minimálně 5 dnů při zápřahu, většinou déle.
Systém skončil na iOS 9.2, bohužel aplikace, které používám, nikoli. U některých je už docela znát zpomalení. Nativní applovské jsou docela v pohodě (ve starších verzích), procesor (32bit) ale opravdu není žádná sláva. A tak si říkám, je čas na upgrade, nebo už iPod patří mezi zařízení bez budoucnosti?
Vysledoval jsem hodně recenzí a zkušeností na YouTube. Ty jsou hlavně o fandovství, což mi vyhovuje, jsou vesměs pozitivní. Zajímavějśí je reakce okolí, kdykoli o iPodu promluvím, provází mne udivené pohledy. Proč v době mobilů s velkou pamětí takhle uvažuji? Mně se na to reaguje velmi snadno, iPod má totiž jasný tah na branku a tím je poslech hudby. Za všech možných přijatelných příležitostí jej zapínám a vlastně ani nevím, kdy byl vybitý.
Ještě jeden rozdíl vidím. iPod touch je natolik osobní produkt, že je vlastně symbolem vnitřní svobody. Ačkoli to zní možná divně, dnešní mobily nás o tuto svobodu spíše obírají. Představte si, že jedete autobusem a nechcete vnímat okolí. Jasně, nasadíte si sluchátka. Jenže u telefonu řešíte baterii, u přehrávače ne. A kdyby se vybil, nic se neděje, mobil ale potřebujete. Fakt, že kromě wifi jsem s iPodem pouze v offline světě, má zkrátka své kouzlo. K tomu je ale třeba dojít.
Teď se objevil nový kousek 7. generace. Design stejný a cena brutální, ale zařízení mi smysl dává. I když podle dosavadních komentářů patřím k výrazné menšině. Zároveň je pravda, že podobná koupě je dneska spíše o emocích, než o racionálním rozhodování. A jestli si ho pořídím? Vlastně ani nevím, ten můj současný stále hraje dobře.
01-07-2019