Články
Běh na Moučné pytle
Vzpomínka na květnový cross do kopců.
Doběhnout k přírodní památce schované mezi stromy ve výšce okolo 650 metrů není žádná procházka parkem. Místo je dosažitelné spíše pro cyklisty, kteří to sem mají z okraje Karlových Varů z Doubí okolo 6 km. Od nás z Lokte jde o 9 km, z toho 7 kilometrů stoupání. A to takové, že vás prověří. Trasa, na kterou si troufnu opravdu jednou za delší dobu.
Celý první úsek, který je do kopce, běžím v poměrně vyrovnaném tempu. Poslední moje běhy byly většinou do 10 km a tak jsem zvědav, kdy odpadnu. Tři kilometry hodně brutální, další čtyři pozvolnější, ale táhlé. Tempo držím pořád stejné, pro mne to je velké překvapení. Jsem na nejvyšším bodě.
Po jednom kilometru dobíhám ke skalní památce Moučné pytle. Trasa je z kopce a tak si lehce vylepšuji průměrný čas. Několik fotek a pokračuji k hájovně Bor. Tady začíná peklo.
Drsný seběh lesní pěšinou ke Svatošským skalám je fakt náročný. Prudké klesání mezi kořeny stromů, občas cesta mizí a zbývá jen sledování turistické žluté. Po chvíli přichází pád, který končí dalším šrámem na lahvi (nosím ji na ruce). Pomohla mi už tolikrát, že to ani nepočítám. Zlepšený čas je v háji, i když o ten mi opravdu nejde.
Jsem na houpačáku u řeky a konečně mám možnost se rychle převléct do suchého trika. Ukusuji tyčinku, kterou jsem naštěstí na poslední chvíli hodil do batohu. Několik dodaných kalorií stačí, abych zbývajících 6 km podél řeky nějak dal.
Mám toho plné kecky, nicméně překvapivě trochu zrychluji. Jsem na úseku, na kterém znám každý šutr. Nohy díky předchozímu lesnímu klouzání bolí, ale nakonec se mi stovky proběhaných kilometrů na této cyklostezce odvděčují. Proti sobě mám početné skupiny německých turistů, jsou ale slušní, protože zdraví a uhýbají.
18 km mám za sebou v různých terénech a převýšení okolo 400 metrů (podle Stravy). Odpoledne mne čeká sekání trávy a tak odhaduji, že dneska se v pohodě dostanu přes 30 tisíc kroků. A zítra nevstanu.
>>>>>
14-07-2019