Články
Jak jsem vyjel na Krudum
Konečně vím, kudy už nechci nikdy jet.
Aby úvod nevyzněl pŕíliš negativně, výjezd byl vlastně skvělý. Pro mne docela náročný, protože jsem zvolil delší a náročnější trasu, ale za to si můžu sám. Na Krudum si občas s chutí vyběhnu a nejkratší cestou jde o 10 km. Sice skoro pořád do kopce, ale i tak je výška 838 m dosažitelná. Je pravda, že se pokaždé jedná o výzvu.
Jenže já chtěl nahoru vyjet na koloběžce. Trochu si pamatuji, že až do osady Milíře kousek pod vrcholem vede lesní asfalka. Jenže si neuvědomuji, že co bylo kdysi, není dnes. A tak se výjezd změnil v menší peklo. Cesty, které běžcům připadají v pohodě, mohou být díky nízkému nášlapu pro kolobrndu problém.
Vyjíždím z Lokte na Kozí vrchy. Chci jet přes Horní Slavkov a zastavit se u popraviště na jejich Šibeničním vrchu. Hned v prvním kopci dojíždím tři tlačící cyklisty, přičemž se ozve: "Ty vole, on to dává na koloběžce". Jenže jednak mám kopce rád, jednak tu nejedu poprvé. Což jim samozřejmě neříkám, jen ať se diví.
Rozcestí Zdemyšl (4 km) a pozvolnější stoupání ke Kozihorské křižovatce (4 km). Tady odpočívá biker, který mne zdraví se slovy: "Nechápu, jak ten kopec můžeš vyjet, když se jen odrážíš nohou". Ukazuje se, že koloběžka občas budí úsměv, jindy zájem, ale také obdiv. Jenže já to mám tak, že kam jsem schopen vyběhnout, musím i vyjet, pokud mi to terén dovolí. A běh mne vyřídí podstatně víc.
Odjíždí ve směru na Slavkov a já se po chvilce vydávám za ním. Ještě jedno mírné stoupání, kratší rovinka a konečně sjezd okolo Bošířan. Zastavuji kvůli focení, protože se přede mnou otevírá lehce kýčovitá scenérie. Za několik minut a kilometrů jsem u popraviště. Vzpomínám si, že naposledy jsem tu byl na kole s kamarádem Michalem asi před 20 lety. Je docela malé, nicméně stavba působí díky umístění hodně výrazně. Čekal bych tu turisty, ale nikde nikdo.
Sjíždím do města a opět stoupám, protože musím Slavkov projet celý až na horní konec. V naivní naději, že odtud sjedu po asfaltce do chatové osady Třídomí. Jenže kromě prvního úseku k místnímu koupališti jde o terén, který je horší než šotolina nebo lesní cesty. Vymlácené díry plné kamenů, mezi kterými kličkuji, abych zbytečně neškrábal spodek stupátka. Rychlost tomu odpovídá, občas přidám, poté brzdím, abych na něco nenajel. Jízdní prožitek nulový, ale za chvíli jsem v osadě.
Vydávám se k rozcestí, ke kterému jsem dojel před dvěma měsíci při cestě na Komáří jezírka. Tenkrát mi místní terén připadal drsný, dnes už to vidím jinak. Mám před sebou poslední a nejtěžší úsek, musím vyjet na Krudum k rozhledně. Asfaltová cesta vypadá komfortně a stoupání mi docela odsýpá. Jsou to tři roky, kdy jsem tady běžel s Michalem. Jenže my tehdy odbočili k lesní zkratce v lese. Teď se teprve začíná cesta ukazovat v celé své hrůze.
Motám se mezi dírami v asfaltu, kameny různých velikostí a hledám vhodnou průjezdnou stopu, naštěstí pořád do kopce. Můžu se otočit a jet dolů, jenže na Krudum to mám už jen asi 4 km a vzdát to nechci. Tím spíše že tudy znovu určitě nepojedu. Hlavně nevím, kudy se budu vracet, ten sjezd na koloběžce nedám.
Konečné jsem v Milířích. Nezbytná fotka u rozcestníku, abych se včas vzpamatoval, kdybych sem chtěl někdy znovu jet. Začíná písková cesta až na vrchol Krudumu. Jde to těžko, protože písek podkluzuje, ale proti tomu, co jsem projel před chvílí, si připadám jako na luxusním autodromu. Konečně jsem u rozhledny. Dopíjím poslední zbytky ionťáku a dumám kudy dolů. Je rozhodnuto, sejdu nejkratší trasou a koloběžku povedu nebo ponesu, protože cesta je příkrá a plná kamenů. Jde jen o necelé 2 km, to dám.
Konečně dole. Zastavuji se ještě u kostela sv. Mikuláše, tu mystiku si nemůžu nechat ujít. Krátké stoupání a 7 km dlouhý sjezd lesem až do Lokte. Není rychlý, ale to mne netrápí. I tady jsou dva nepříjemné úseky, kde se nedá jet. Poslední zastávka u naší běžecké mohyly u Zapomenuté štoly, další docela pohodový sjezd a nakonec zastavuji před domem.
Zatím nejtěžší výjezd na koloběžce, který jsem absolvoval. Vzdálenost pouhých 33 km, ale v součtu všech stoupání 1243 m. Na cyklostezce bych to dal v pohodě do dvou hodin, tady o více než hodinu déle.
Na loukách u Bošířan
Popraviště u Horního Slavkova
Předvečerní Krudum
01-07-2020