it´s too late to be late again

Články



Na koloběžce po roce


Uplynul rok parádního ježdění a je čas na krátkou rekapitulaci.

Dnes je přesně rok od doby, kdy jsem si koloběžku přivezl domů a ještě ten den stihnul první desítku. Dnes mám za sebou přes 1400 km a na koloběžce jsem se snad opravdu jezdit naučil. Baví mne stále a asi už pořád bude. Jak jsem několikrát uvedl, mám Mibo Malagu, což je poměrně velký stroj. Naštěstí tak nepůsobí, protože konstrukce je velmi dobře postavena na jeklech o menších rozměrech v řezu.

Někdy se sám sebe ptám, jestli bych si znovu koupil stejnou. A vlastně si neumím jednoznačně odpovědět. Koloběžka je skvělá, vysoce stabilní a cítím se na ní jistě. Chová se přesně tak, jak chci. Jenže je určena spíše pro lidi, kteří mají aspoň o 20 kg více. Já, i když jsem vysoký, ji se svou spíše běžeckou postavou asi nedokážu úplně vytěžit. Jezdím ale hlavně v trailovém terénu a na to je konstrukčně stavěna skvěle.

Mibo Malaga v celé své kráse
Koloběžka Mibo Malaga vypadá i jezdí skvěle.

Mibo mi dost vyhovuje, i když je pravda, že jiné koloběžky jsem zkoušel jen sporadicky. Je to dáno tím, že se mi moc nelíbí mohutné kostry rámu ani široká stupátka. Mně se jednodušší typy konstrukcí zamlouvají více. K tomu má například blízko i Yedoo s řadou Steel. S2620 jsem zkoušel v době, kdy jsem jezdit začínal a moc bezpečně jsem se necítil. Dneska to vidím jinak a asi bych se rozhodoval mezi tímto Yedoočkem a Mibo Universe. Na druhé straně Malaga je taková královna mezi koloběžkami, to mi nikdo nevymluví.

Mibo Malaga v terénu
Terén opravdu moc řešit nemusím.

Jezdím hodně kopce. Převýšení bývá nejčastěji okolo 300 metrů na vzdálenosti okolo 4 až 7 km. A tady vzniká dilema. Při jízdě do kopce je po chvilce znát každý kilogram navíc a Malaga rozhodně nepatří mezi lehké koloběžky. Což je ale problém všech ocelových konstrukcí. Jenže při sjezdech sedí, jako kdyby jela ve stopě. A protože mám z jízd z kopců velký respekt, jsem za to rád. Na koloběžce, která je spíše do výšky jako Universe nebo GT, bych byl mnohem více opatrný.

Když Malagu rozjedu na asfaltovém povrchu, chytne setrvačnost a prakticky nesnižuje rychlost. Nedávno za mnou jel chvíli cyklista, který mi pak říkal, že ho překvapilo, jak jede koloběžka rychle po docela dlouhou dobu. Což mi udělalo radost, protože jsem to nijak zvlášť nerval.

Mibo Malaga s blatníkem
Uchycení zadního kola je designový skvost a blatník v retro stylu třešnička na dortu.

Jak jsem psal už dříve, bojuji s ošoupaným stupátkem i rámem. Kupodivu ne zespodu, to jsem docela vychytal. Ale hrany dostávají zabrat při střídání nohou. I přes občasné sprejování to je po několika jízdách zase vidět. Při cenách strojů Mibo by se to stávat nemělo, protože taková designová nedokonalost přebíjí jinak skvělé jízdní vlastnosti.

Během letošního léta jsem potkal docela dost lidí na koloběžkách. Páteřní cyklostezka vede prakticky stále podél Ohře a vodácké půjčovny je mají v nabídce. Takže se potkáváme a pokukujeme, na čem že to kdo jede. Mibo u nás nevídám, dokonce si myslím, že jsem jediný, kdo na nich v našem okolí jezdí. Viděl jsem na naší drsnější cyklostezce Mibo Split a podle mne tato koloběžka na těžkém terénu docela trpěla. Hodně mne ale zaujal skládací mechanismus. Pokud bych šel i do menších kol, tak možná Mibo Mastr? Nebo úplná změna a Yedoo S1616/S2016?

01-11-2020

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě