it´s too late to be late again

Články



Svět mravenců, jak jej neznáme


Pohráváme si my s hmyzem, nebo nám naše role určuje on sám?

Mravenčí romány Když jsem asi před dvěma lety četl knihu Bernarda Werbera Mravenci, byl jsem nadšen. Po scifi poslední doby, které mne příliš neoslovilo, se najednou objevil nový pohled na svět. Poněkud zvláštní, protože je popisován očima mravenců. Ti zde vystupují jako vysoce inteligentní tvorové, kteří mají zcela jasno ve všem, co prožívají, jejich život má konkrétní scénář a zřetelná pravidla. Čtenář se postupně, a možná s lehkou závistí, stává součástí jejich komunity, kde se všechno řeší plánovitě, promyšleně, s osobní obětavostí ve prospěch rodu. Autor mravence nijak neidealizuje ani nedémonizuje, pouze vytváří příběh, který působí zcela přirozeně.

Už jsem jednu knihu od tohoto autora za sebou měl (Konečné tajemství) a rozhodně jsem se při ní nenudil. Ale Mravenci mne dostali. Obzvlášť, když se vedle jejich celkem sympatického způsobu žití odehrává jiný příběh lidí bez jakýchkoli souvislostí.
Ty vyplynou na povrch až v závěru a jsou dost nečekané. Děj knihy totiž navozuje trochu jinou atmosféru, a přestože čtenář (tedy já) tuší, je překvapen. Když se blížil závěr, měl jsem najednou pocit, že se trochu čtení bráním, abych nemusel mít knihu přečtenou.

Proto jsem byl nadšen, když knize vyšlo pokračování, které nese název Den mravenců. Na předchozí děj navazuje velmi přirozeně, je opět výborně napsáno, a především překvapeně řeší něco, co se mi zdálo dávno vyřešeno. A tak se nyní těším, že se opět nečekaně objeví další pokračování. Bernard Werber totiž okamžitě zaujal v mé knihovně významné místo, které jen tak někdo nepřekoná.

01-02-2007

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě