it´s too late to be late again

Články



Koloběžková rychlost


Pohodové "trhni si!"

Na koloběžce nejezdím moc rychle. Je to samozřejmě relativní, protože občas předjíždím i cyklisty. Radost mi dělají kopce, protože tam je za sebou nechávám téměř vždy. Tedy až na ty s elektrokoly. Je fakt, že se snažím jezdit pohodově a spíše držet tempo než neustále zrychlovat a zpomalovat. Nedávno mne předjel koloběžkář, který to v šotolinovém a kamenitém terénu rval jako při závodech. Po několika kilometrech odpočíval a já v klidu projel okolo něj.

Mne zajímají moje dvě koloběžky, které snad ani nemohou být odlišnější (26/20 a 16/16). Zkusil jsem sjezdy a překvapivě byla rychlejší menší kolobrnda. Což není logické a mně konečně došlo, v čem to je. Jde o bezpečnost, opatrnost a styl jízdy.

Velká těžší koloběžka se rozjíždí tak rychle, že přibržďuji, protože tu hraje hlavní roli setrvačnost. Menší zadní kolo může jít do smyku a občas na štěrku trochu ustřeluje, takže zpomaluji přední brzdou. Neovládnout velký stroj, který se splaší, může být v zatáčkách osudová záležitost. Nebo na mokrém povrchu, to jsem už bohužel zažil.

S malou poměrně lehkou koloběžkou se paradoxně cítím bezpečněji. Jednak to je díky stejné velikosti kol, stroj tak totiž drží lépe stopu. Dále jde opět o setrvačnost, protože menší hmotnost ji tak nerozjíždí. Obratnost kolobrndy taky pomáhá, lépe se vyhýbám dírám a kamenům.

Jenže to jsou sjezdy, na rovině zažívám pravý opak. Abych s malým Kickbikem udržel rychlost přes 20 km/hod, docela se nadřu. Odpor předních kol (MIBO vs. Kickbike) v poměru 26" a 16" má opravdu velký vliv a Malaga jede skvěle. V podstatě to je jasné, čím lehčí koloběžka, tím hůř se drží stejné tempo.

Když jsem začal před dvěma roky jezdit, vzdálenost a čas jsem docela sledoval. Nikoli kvůli výkonům, ale abych si našel svůj styl a dokázal odhadnout, kam a za jak dlouho jsem schopen dojet. Malá koloběžka mi změnila pohled na obě veličiny. Několikrát jsem vyjel do náročnějších kopců a pokaždé byl pod průměrnou rychlostí 10 km/hod. Žádná sláva, že? Jenže jsem nebyl tak vyřízený jako při běhu do stejných míst nebo když jsem naskočil na Malagu.

Říkám tomu pohoda a vím proč. Vyjet na vrchol kopce, chvíli si sednout a rozhlédnout se, udělat několik fotek nebo natočit pár záběrů je víc než honba za kilometry. Začínám s sebou vozit foťák a brzy asi dojde i na čtečku knih.
>>>>>

10-10-2021

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě