it´s too late to be late again

Články



75 let


Historie školy v netradičním formátu.

Když má škola věk rovnající se pokročilému důchodu, zaslouží si zastavení a malé ohlédnutí. Přesně to udělal můj kolega a spisovatel Vladimír Prokop. Napsal knihu, která mapuje nejen historii gymnázia v Sokolově, ale vlastně i postupnou genezi gymnaziálního studia v regionu. Začalo v Lokti, kde už dnes střední škola není a pravděpodobně ani nebude. Přes vzdálenější Kraslice s podobným školským osudem se pokračuje až do okresního města.

Jedna věc je historie, druhá současnost. Když se na slavnostním dnu otevřených dveří sejde několik generací proživších studentská nebo kantorská léta v jedné škole, je to fakt zážitek! Během křtu knihy (mimochodem hodně vtipně uváděného přímo autorem) listuji stránkami a poznávám řadu z nich. I přes kotrmelce, které naše školství kontinuálně provázejí, nás neopouští humor. Zejména hlášky bývalých kolegů a dnes důchodců pobavily.

Co já pamatuji, tak si gymnázium hledalo vlastní cestu. Nejsem absolventem a školu znám jen jako kantor, který zde nastoupil na začátku devadesátek a dnes kazí věkový průměr. Zažil jsem čtyři ředitele, několik let strávil jinde a vrátil se. Vždycky jsme se snažili minimálně v našem kraji určovat trendy a jsem přesvědčen, že se nám to dařilo a stále daří. Protože škola má být místo, kde se stále něco děje.

Vracím se ke knížce. Ona totiž není jen faktografická, není to klasický výroční almanach. Naopak při čtení máte pocit, že jde o příběh, který musí zaujmout každého, kdo se na gymplu někdy ocitl. Zapomínáme tváře i jména, ale příhody se vybavují prakticky při každém povídání. Takové to "vzpomínáš, jak…".

O Gymnáziu Sokolov a KVC

21-11-2021

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě