it´s too late to be late again

Články



Plánování časových rezerv v projektu


Motto: Myslím, že to stihnu. Nebo možná ne.

Dlouho jsem přemýšlel nad vhodným příměrem pro plánování času a rizik, která z něj plynou. Čas je totiž veličina, kterou neoblafneme jinak, než ztrátou někde jinde. Máme zpoždění? Přijmeme další lidi, čímž proti plánu zvýšíme náklady. Zjednodušíme produkt? Zrychlení se může projevit jednak na kvalitě, jednak na tom, že z něj třeba vyřadíme vlastnost, která by měla smysl.

Můj model plánování času ukážu na pravidelném běhání. Představme si, že za rok chci naběhat 700 km (vcelku rozumná výzva). Jaké mám možnosti? Měsíčně si naplánuji 58,34 km, takže za rok jsem v cíli. Jenže co když onemocním a měsic nevyběhnu? A právě proto pracuji s rezervou. Ta může být plánovaná nebo průběžná.

Takže jiná strategie. Řeknu si, že měsíčně naběhám aspoň 60 km. Za dvanáct měsíců dosáhnu 720 km, čímž jsem si vytvořil plánovanou rezervu 20 kilometrů. Už na začátku roku (což chápejme jako zahájení realizace projektu) mám zálohu, která mne může později zachránit.

Jenže mně se během přívětivého jara podaří naběhat každý měsíc o 15 km víc. Což vytváří průběžnou rezervu pro zbývající období. Díky tomu mohu v závěru zvolnit a v klidu a bez stresu si užít konec roku s parádním finálním součtem.

Je to hodně zjednodušené, ale moje zkušenost je, že pokud projekt neovlivňuje moc vnějších faktorů, opravdu lze podobně harmonogram realizace stavět. Zatím mi to vždycky vyšlo. Neměli bychom časové rezervy jen tak nastřelovat. Přibližně 10 % potřebné doby navíc beru jako minimum, 20 % jako horní mez. Záleží ale na tom, zda do projektu vstupuje hodně vnějších vlivů, které jsou vždy potenciálním rizikem.

Plánování rezerv

06-03-2022

Váš e-mail:
Text:
Kontrolní kód:
Zapište číslicí, kolik je pět plus tři:
  
Na Timovi
Ve světě