Články
Bez známek?
Každá změna vytváří příležitost i hrozbu. Je to o lidech.
Psal se rok 1998. Na západě Čech v jednom třítisícovém městě se na základní škole přestalo známkovat. Revoluční krok se týkal prvních tří ročníků a byl vázán na částečný vstup školy do alternativního vzdělávacího programu. Což samo o sobě nebylo jednoduché, v té době ještě RVP neklepaly ani na dveře ministerstva. Naštěstí to neznamenalo, že se muselo jet jen jednokolejně.
Příběh jedné školy
Každá změna bolí a tady na několika místech. Učitelky nebyly zvyklé psát slovní hodnocení. Rodiče se učili společně s nimi textům a obrázkům rozumět. Nejvíce spokojené byly děti. A taky ředitel školy, protože si přál změnu ze všech nejvíc. A taky byl přesvědčen, že to vyjde.
Když chcete tvořit audit měkkými metrikami, což slovní hodnocení je, potřebujete mít i představu o tvrdých datech, abyste měli hodnocení o co opřít, minimálně pro sebe. Což platí i pro formativní hodnocení. Dosavadní zkušenost se známkováním byla k nezaplacení, i když se známky nikde neobjevily.
Z pohledu rodiče si představte dítě, které přijde ze školy domů a převypráví celý školní den včetně toho, jak se se spolužákem pošťuchovali. Každá chvilka má svoji přidanou hodnotu a její příběh musí zaznít.
Někomu šlo učení lépe, jiný potřeboval větší pomoc. Známky nikdo neřešil, proč taky, že? Intelekt ani motivace se jimi nezvýší, pouze popíše. Neexistovalo ještě sociálně inženýrské společné vzdělávání, ale takové přirozené, plynoucí z reálné potřeby.
Pak přišel nástup do čtvrté třídy a do známkování. Na otázku, co bylo ve škole, stručná odpověď. Jednička, jednička a jednička. Z čeho? A za co? To už najednou nebylo důležité.
01-09-2024