Články
Paralelní vesmíry
Autor: Rizwan Virk
Vydal: Zoner Press, 2024
Po přečtení mám pocit, že si čtenář musí buď zachovat velký nadhled, nebo se zbláznit. Protože přemýšlet nad otázkami, které autor knihy nenápadně vyslovuje, je boj mezi skepsí a vírou. Vlastně ani není jasné, zda jde o matematiku a fyziku, nebo spíše o psychologii. Autor Rizwan Virk otevřel několik témat, která mají společnou otázku: žijeme v realitě nebo v některé formě její simulace? Během čtení mne ale spíše napadá, zda pouze fantazíruje, nebo své úvahy opírá o vědecký základ?
Mandelův efekt je označení pro události, které se nestaly tak, jak si je lidé pamatují. Přesto žijí v přesvědčení, že mají pravdu. Člověk si řekne, že to je nesmysl, jenže falešné vzpomínky opravdu vznikat mohou. Stačí, když do nich zasáhne další informace, která je lehce vychýlí. V dnešní mediální masáži to vlastně začíná být normální, co když těmto sugescím začne věřit většina populace? Nestanou se realitou?
Další velké téma je simulační hypotéza. Obě slova zavánějí neurčitostí, jenže to stále neznamená, že jde o nesmysl. Napsat nebo naprogramovat počítačovou hru lze bezchybně, ale také s chybou v kódu, která může znamenat jednou nekonečnou smyčku, podruhé pád celé aplikace. Jde jen o kód, říkám si. Jenže pro mnoho tvůrců je reálný svět vzorem pro jejich algoritmy. Má to i opačný efekt, pro lidi se může virtuální svět stát vzorem pro jejich reálný život. Důsledky existují.
Pojem multivesmír je vlastně množinou mnoha podobných stavů, které mohou obsahovat to, čemu říkáme realita a její různé simulace. Neblíží se riziko, že jednou dojde k jejich sloučení a my již nerozeznáme, co je pravda? Fascinující je úvaha, že vesmír sestává z informace ("it for bit"), což hodně myšlenkových procesů zjednodušuje. Kopírovat informace o vesmíru je snazší než skutečný vesmír (John Wheeler).
A co názor, že fyzikové rádi spoléhají na magii nekonečna, zatímco informatici nesnášejí nekonečno čehokoliv? Chápat to lze různě, například, že první skupina má neustále otevřené dveře, druhá algoritmy pro jejich optimalizování. Docela divočina, že?
Autor zmiňuje i fraktály. Tyto soběpodobné útvary ukazují, že mnoho přírodních zákonitostí vede k matematickým modelům. Stačí si představit Barnsleyho kapradinu, kterou považuji za nejhezčí fraktál. Občas mám pocit, že ji v lese vidím běžně.
O tom, že efekt motýlích křídel opravdu funguje, už nepochybujeme dávno. Různé stromové struktury připomínají kombinatoriku a rozhodovací schémata. Jsme ovlivněni více teorií chaosu, nebo teorií grafů? Díky kvantovým jevům a moderním technologiím pro jejich modelování se ocitáme v binárním světě nul a jedniček. Přesněji v rozhodování mezi nimi. O tom všem je výborná kniha Paralelní vesmíry.
09-02-2025