Maraton a jiné pošetilosti
Je skvělé běhat a je bezvadné o běhání číst (a psát).
Rozsahem nevelká ale obsahově bohatá knížka novináře a běžce Luboše Brabce je výborná. Když pominu styl, který je odrazem zkušeného autora článků, tak hlavním důvodem pro přečtení je motivace! Dočítám ji večer a kdyby nebyla tma, hned bych vyběhl. Pokud tedy potřebujete nějaký impuls pro obutí běžeckých bot, máte možnost.
Kniha má hodně poměrně krátkých kapitol, které na sebe nenavazují. Máte tak před sebou souhrn článků v nenápadném chronologickém uspořádání, takže ji klidně můžete otevřít kdekoli a číst. Jde vlastně o řadu příběhů, které autor na svých běžeckých trasách zažil.
V několika těchto příbězích jsem viděl podobnost s tím, co sám prožívám na svých krosových cestách i necestách. Počítám se mezi běžce, kteří mají rádi kopce, běhají často sami a neřeší počasí ani roční období. Na rozdíl od autora nezávodím, protože si neumím najít důvod. A mám radost z ulovených kopců i občasných pro mne velmi zajímavých časů.
Velmi hezké je povídání o keňských běžcích a jejich motivaci. Nějak neumíme přemýšlet jako oni, nicméně nyní při pohledu na výsledky včerejšího Pražského půlmaratonu chápu, proč vítězí, proč to je pro ně důležité. Skvělá knížka, která si zaslouží být uvedena na mé stránce O běhání.
06-04-2014