Královská zábava
Mám rád neprošlapané pěšiny. (Ondřej Neff)
Jestli existuje v našem literárně fotografickém světě nějaká výrazná osobnost, musí většinu lidí milující sci-fi napadnout jedno jméno, Ondřej Neff. Zakladatel Neviditelného psa prostřednictvím něj i blogu The Hyena téměř denně reaguje na aktuální politiku, navíc s poznámkami, co že to ty psí holky zase vyváděly. Čtu jeho příspěvky pravidelně, někdy zaujme, jindy nikoli. Ale když se odmlčí, něco chybí.
Ne všechny knihy, které Ondřej Neff napsal, mne berou, ale jedna určitě ano. Tma, kterou považuji za příběh dotažený do konce. Je to několik let, co jsem ji četl a mockrát se k ní chtěl znovu vrátit. Ale zároveň nechtěl, nechci přijít o prvotní pocit, který po přečtení v sobě stále mám. Dalším dílem, které mne opravdu bavilo, je trilogie Milénium, poutavé provázání lidských osudů, zejména v pohledu na druhý díl prostřednictvím třetí knihy.
V oblíbených knihách bych mohl pokračovat: Tušení podrazu, Celebrity, Rekvalifikační kurz…, všechny příběhy mi připadají, jako by vznikaly během psaní, aniž autor tušil, kde a jak skončí. Což je samozřejmě úplně jedno, důležité jsou pocity, které vyvolává.
Královská zábava je svým způsobem také originální. Forma rozhovorů, které s Ondřejem Neffem vedl publicista Ivo Fencl, mapuje opravdu dlouhé období. Je skvělou výpovědí, ze které jsem si zapsal několik citátů, abych je měl na očích. Původně měly být osou tohoto článku, ale nakonec se sem moc nehodí. Snad jen jeden: "Matematické pravdy existují. Je to i základ náboženství, ke kterému jsem ochoten se přimknout".
BTW: Po přečtení mi došlo, že bych se ani nedivil, kdyby Neff vedl rozhovor sám se sebou jako fiktivní publicista. Bylo by to originální a jemu dost podobné.
26-06-2016